Co to znamená býti bojovníkem? Pro mne to znamená neustále překonávat sebe sama, díky čemuž se postupně odkrývají ty nejryzejší aspekty bytí, kterých můžeme dosáhnout.
Můžeme být bojovníkem proti své vlastní lenosti, můžeme být bojovníkem proti svému nevědomí skutečnosti, můžeme býti bojovníkem světla proti temnotě, nebo bojovníkem harmonie. Vždy my určujeme, co se pod jednotlivými rolemi skrývá, neboť jen my těmto rolím dáváme význam a tím vlastně definujeme sebe sama.
Ale přece jenom, být bojovníkem pro mne neznamená jen pouhopouhou metaforu, nýbrž je to mou celoživotní esencí, která naplňuje mne radostí, neboť bojová umění jsou skvělým nástrojem, jak kultivovat sebe sama.
#BeWarrior
BOJOVÁ UMĚNÍ
Zastávám ještě “původní” vhled do bojových umění, které vnímám jako zásadní příležitost pro každého, aby nalezl sebe sama skrze poznání těla i mysli, které bojová umění spojují v jeden komplexní harmonický celek.
SEBEOBRANA
Sebeobrana neznamená jen umění bránit sebe sama a své blízké. Je to souhra mnoha aspektů, které vytvářejí takové podmínky, abychom se “cítili” v bezpečí.
FITNESS
Fitness je mé hobby, miluju cvičení a kdo dělá bojová umění, fitness je samozřejmou součástí v jakékoliv podobě. Pořádně se hecovat, překonávat dosavadní rekordy, poznávat, čeho je tělo schopno… to za to stojí!
Styl v základu tvoří “VELKÝ DRAK”, který obsahuje 9 základních sestav, které vyučují praktikanta tohoto stylu v základních technikách, postojích, a také motorice.
Dalším aspektem jsou “PARTNERÁKY”, jak už název napovídá, jedná se o partnerská cvičení, která mají za úkol naučit základní sebeobranu a využití technik v praxi.
Dále jsou zde “DECHOVÁ CVIČENÍ”, na principu izometrického napínání svalů spojeného se správnou technikou dýchání a koncentrace. Jedná se o metodu „čchi-kungu“
O ZAKLADATELI STYLU
Prof. Dr.phil. Gerald Karel MEIJERS, princ z rodu Čingischána GANJUURYN DSCHERO KHAN, narozen 28. 08. 1928 v Mongolsku.
Na začátku 70. let začal na základě svých úzkých kontaktů s řádem Shaolin uvažovat o vyučování původních klášterních systémů Shaolinu na západě. Díky svým ohromným znalostem a schopnostem se stal nejen členem tohoto společenství, ale i vedoucím hlavním mnichem, který z pověření řádu Shaolin tato učení poprvé na západě uvedl ve známost.
Má cesta bojovníka začala v roce 2001, kdy jsem poprvé přišel na trénink do klubu SKCK, který vedl můj otec. Vlastně celý tento klub otec založil, abychom měli s bratrem zázemí, kde bychom řádně trénovali, neboť nám bojová umění, která jsme v Karviné společně s bráchou vyzkoušeli, nevyhovovaly. Asi jsme byli tehdy moc nároční, ale děkuji za to!
Začínal jsem tehdy jako taková malá neřízená “střela” která vlastně nic pořádně neuměla, ale vždycky byla všude… po které se vždy řvalo, a někdy i hůř… párkrát mně vynesli trenéři hlavou dolů z tělocvičny… Krásné to vzpomínky! 🙂
Během let jsem se seznámil opravdu s mnoha skvělými lidmi, kteří mnohdy byli velice talentovaní, a někdy jsem si zase říkal, že zas tak špatné to se mnou možná nebude… Každý je tak dobrý, jak je mu dáno a jak moc se snaží, aby se dobrým stal.
Já jsem v dětství chodíval na pravidelné tréninky dvakrát týdně, ale tím to, dá se říci, pro mne skončilo. Do toho další aktivity, hry na PC, lítat venku s kamarády, no… zkrátka takové normální dětství, kterým jsem si s radostí prošel, aby mne to posunulo zase o krůček dále na mé cestě bojovníka.
Jeden ze zásadních přelomů nastal, kdy jsem ve 13 letech začal chodit také na tréninky seniorů u nás v klubu, kde trénovali, řekl bych, ti nejlepší, ne ve smyslu vyhraných soutěží, ale největší dříči, kteří trénovali na doraz a dávali do toho skutečně celé své srdce. Tam již neplatilo žádné flákání, tam už se trénovalo na doraz, kdy jsem po tréninku odcházel s roztřepanýma rukama a doma jsem ani pomalu nezvládl udržet hrnek mezi prsty…
Takto bych definoval start, který mne nejdále posunul. V té době jsem také začal aktivně posilovat a překonávat sebe sama skrze “soutěživost” s ostatními, to celému progressu jen pomáhalo.
V 18 letech jsem obdržel na technickém přezkoušení v Bystřici I. toan, aneb první mistrovský (černý) pás, což bylo završení mých příprav, co se týče zkoušek v oblasti bojových uměních. Byl to celoživotní cíl, kterého když jsem dosáhl, již jsem se mohl aktivně věnovat tomu, čemu jsem se věnovat chtěl.
Černý pás beru jako začátek cesty aktivního studia sebe sama skrze cestu bojových umění. Není důležité neustále trénovat dané techniky, ale je důležité trénovat to, co uznáme pro nás samotné, že důležité je. Někdo začne se věnovat sebeobraně, někdo nadále trénuje základní techniky, někdo začne zápasit, každý stává se “Mistrem” v oblasti, ve které se chce realizovat.
Pro mne se v době po obdržení černého pásu stalo velkou motivací fitness a posilování, získávání síly a budování těla, abych sám spatřil onu “krásu a sílu”, které tělo může poskytnout, dodáme-li mu potřebné impulsy k tomuto procesu.
Samozřejmě jsem se v té době také věnoval i klasickým tréninkům, také jsem pořádal kondiční tréninky, v té době jsem trénoval téměř každý den dvakrát denně a mé tělo bylo opravdu v dobré kondici, síle a zdraví.
Začátek mé vlastní “vědomé” cesty bojovníka začíná však v roce 2017, kdy jsem se nejen v bojových uměních, ale také v osobním životě přesunul o kousek blíže k pochopení podstaty toho všeho. Začal jsem bedlivě studovat, meditovat, neustále přemýšlel o tom všem, co je to život, hledal jsem podstatu toho, proč vlastně bojová umění jsou součástí mého života.
No… odpověď však byla zcela jasná. Podívejte se, jak tradiční bojová umění vycházejí z prastarých skript, ze zkušeností mistrů, kteří bojovým uměním zasvětili celý svůj život… Ano, bojová umění ve své podstatě nejsou jen o fyzickém tréninku, nýbrž je to souhra filosofie, tedy životního přístupu k životu, tréninku soustředění, zvládání emocionálního nastavení a dokonalost fyzického těla tvoří nedílnou součást tohoto celku, jenž nazývá se bojové umění.
Nyní se snažím aktivně nejen studovat, ale také skrze vedení ostatních jim pomáhat a zároveň tak pomáhat i sobě, neboť právě skrze praxi se teorie stává skutečností a mnohdy praxe přináší mnohé poznatky, jenž samotnou teorii posunují ještě o kousek dále.
Vždy je nutné uvědomit si, že cesta začíná tam, kde teorie začíná přecházet v praxi.
Pak už jen věnovat se tomu, co milujete. 😉
Můj otec, trenér a také v jistém smyslu nepochybně i životní coach, který mne svou vlastní životní cestou inspiruje právě do
dnešního “Já”. Někteří nás mají za bratry!
Jak sám s oblibou říká:
“Buď sám sebou a dělej vše tak,
jak to cítíš ty sám.”
Klub, jehož zakladatelem je právě můj otec, mi poskytuje nejen mnoho životních zkušeností
v oblasti bojových uměních, ale celkového rozvoje, kde neustále potkávám skutečně mnoho skvělých lidí, díky kterým jsem se dokázal vyprofilovat do dnešní pozice klubového instruktora a coache.
Chrám Shaolin zajisté nejen pro mne znamená skutečnou kolébku bojových umění, neboť bojová umění nejsou jen o samotném výcviku boje, nýbrž se jedná o komplexní kulturní systém, ve kterém se lidé rozvíjí po všech stránkách a poskytuje skvělé zázemí pro to, aby člověk mohl dosáhnout skutečného štěstí.
Ačkoliv jsem “sběr papírů” nikdy neměl v lásce a celkově tento systém certifikátů
vůbec nepovažuji za důležitý, tak i přesto jsem na tuto sbírku certifikátů skutečně hrdý.
Je to má celoživotní práce, cesta, kterou jsem si prošel, vydřel, vyšlapal,
a právě ta cesta ze mne v průběhu mnoha let udělala to, kým jsem dnes.
„Lepší je býti bojovníkem ve své zahradě,
nežli zahradníkem ve válce.”
Marek Szweda