O meditaci

~ KAŽDODENNÍ MOUDROSTI ~

Meditace – co tento pojem vyznačuje z mého náhledu na život? O tomto právě bude tento článek, který bude vyobrazením mé vlastní stezky poznání. Někdo zde uvidí metafory své vlastní stezky, jiný uvidí něco, co nepřijme. A je to tak zcela v pořádku, protože stav meditace je bezpředmětný. Nelze jej jakkoliv definovat slovy, nýbrž lze pouze vyjádřit na základě vnímání a vlastních znalostí určitý obraz vedoucí k danému stavu, ovšem stav popsat bezesporu nelze. Tak pojďme se na toto téma společně podívat trošku do hloubky.

Proč se věnovat meditaci?

Pojem meditace mnohdy je velice důsledně diskutován, ať už to je z hlediska filosofického, náboženského, vědeckého, psychologického a jakéhokoliv jiného aspektu našeho prožívaného života. Mnoho lidí se věnuje této tématice, aniž by se ve svém životě vlastně rozhodli si tento stav skutečně prožít. Pouze hledají fakta, kterými si myslí, že dosáhnou stavu meditace bez meditace samotné. Skrze svá ega hledají stezky k podstatě meditace, která je naprosto mimo rovinu, ve které ono ego uplatňuje své funkce.

Jak ego mělo by vyhodnotit něco, co je mimo jeho vlastní chápání a jeho vlastní zkušenost (tedy vzpomínky z minulosti)? … Mnoho lidí zkrátka a dobře vůbec nechce pochopit stav meditace, jen o něm chtějí mluvit. To je celé… A tak nezbývá, než takovým lidem popřát, aby nalezli konečně onen důvod k tomu, aby sami otevřeli si cesty pro samotné stavy meditace, jenž poté uvrhnou všechny dosažené poznatky do zapomnění, neboť nemohou svou podstatou obsáhnout to, co sami prožijí právě skrze onen stav meditace.

Meditace jakožto cílená aktivita?!

Mnoho z nás ve svém životě se snažili nejen mluvit o meditaci a o její pochopení skrze slova či příběhy. Mnoho z nás také zajisté vyzkoušelo mnoho technik. Technik, kterých je na světě bezmála skutečně mnoho tisíců, kde některé využívají určité psychotropní látky, některé určité symboly, některé určité myšlenky, vizualizace, vůně, zpěv, doteky, přítomnost někoho “svatého” z našeho pohledu, či aktivity formou tance a pohybu. Je zde skutečně nepřeberné množství technik, některé jsou prováděny v samotě, jiné zase ve velkých síních s tisíci lidmi. Některé jsou prováděny v posvátných chrámech a místech přírody, zatímco jiné vedou člověka do svého nitra, jakožto metaforou chrámu, do kterého vstoupit, abychom dosáhli stavu meditace. Vězte, že naprosto každá tato metoda je správná, navodí-li skutečně danému člověku onen stav meditace, kdy opustí samotnou metodu a je čirým vědomím bez sebeklamu, čímž dosahuje pochopení (osvícení), ryzosti (přirozenosti) a stav nejvyššího prožitku mystického (celistvého vědomí).

Kdo pochopí myšlenky předcházející, pochopí i to, že jakékoliv metody jsou závislé na našem vlastním přístupu k životu a k tématu meditaci samotnému. Někdo, kdo je založen na fyzické aktivitě, může využívat tance k navození si stavu meditace – je to pro něj přirozenější a cítí se u něj dobře, což je klíčové k tomu, abychom se dokázali oprostit od všeho, včetně pocitů i tance. Není dáno, že člověk musí nehybně v klidu sedět, aby dosáhl stavu meditace. To je jen nesmysl, který jsme přijali. Ovšem, je třeba si uvědomit, že někteří lidé právě toto potřebují, neboť skrze klid dokáží se oprostit od klidu samotného.

Kdo dosáhne stavu meditace, poté již nerozlišuje stav mimo meditaci a stavu meditace, neboť skrze své vlastní vědomí navodí si stav ryzí přirozenosti, který je projevem meditace. 🙂 Náročné? … Vůbec ne, jen je to práce vědomí s prožitkem našeho života, kde určujeme v každé chvíli, co sami prožíváme a čemu věnujeme svou posvátnou energii skrze naši pozornost.

Očekávání meditace?

Kdo již ve svém životě někdy dosáhl stavu meditace, pochopil, že stavu netřeba jakkoliv jít naproti. Stav prostě je. A právě, když si uvědomíme, že stavy nejsou prožitky, pochopíme, že honit se za prožitky není třeba, nýbrž jen prožívat stav sebe sama v daném stavu, jenž se meditací stává. Poté již není meditace. Poté již není stav mimo meditaci. Je jen stav ryzí přirozenosti, který není ani přirozený, ba ani nepřirozený. Je to člověk, který je vědomím skutečnosti, kterou on sám je a kterou zároveň s tím přímo prožívá.

Je velký rozdíl dosáhnout stavu meditace a využívat stavu koncentrace – to je nutno uchopit svou myslí a pochopit! 🙂 Když se na něco soustředíte, nikdy to není stav meditace, nýbrž stav koncentrace. Včetně veškerých vizualizačních cvičení, které mnozí praktikují, se pouze projevuje naše vůle směrem, kudy ona naše posvátná pozornost určuje proud skutečnosti. Proto lze dosáhnout mnoha různých stavů našeho vědomí skrze ony praktiky, nikdy to však není meditace. Je to koncentrace a důsledek našeho projeveného záměru skrze onu uplatněnou energii s důsledky na naše vlastní prožitky. Čím více člověk cokoliv praktikuje, tím více nahlíží do podstaty toho, čemu se věnuje a co aplikuje pro svůj vlastní život. Když pochopí dostatečně, oprostí se od dané činnosti a tím dosáhne stavu meditace. Někdo se ponoří tak hluboko do dané techniky, že stává se samotnou technikou, která se tímto stává naprostou přirozeností jeho samotného, čímž mizí a člověk je opět oproštěn od dané techniky, která v závěru uvedla jej skrze cestu koncentrace do stavu meditace.

Je to skutečně velkolepá cesta, neboť všechny cesty vedou do Říma, jak zní krásné metaforické vyjádření toho, že ať už člověk dělá cokoliv, vše vede jej ke stavu své vlastní přirozenosti. Jen některé cesty jsou náročnější, než-li ty jiné. Pro někoho by ty jednoduché byly nudné a neužili by si tak svou vlastní cestu, zatímco jiným to naprosto vyhovuje. Proto vnímejte svou cestu a sami si volte, kudy kráčíte do onoho Říma! 😉 🙂 Přeji, ať je to cestou uvědomělého bytí, neboť tak si životní cestu užijete daleko více, než-li ve stavu neuvědomělého trápení.

Závěr

Nechtěl jsem v tomto článku definovat jakékoliv meditační techniky, protože žádné techniky k tomuto stavu nejsou potřebné. Uvědomte si sebe sama, uvědomte si své prostředí, uvědomte si svou celistvost, uvědomte si stav, který právě nyní prožíváte a jakmile to vše odezní, nastává stav ryzího prožitku meditace, jenž naplní vás tím nejcennějším.

Moudrost na závěr

“Meditace je jako odraz hladiny, jenž vyobrazuje stav sebe sama v celé své nádheře. Někteří vidí jen záblesky odrazu na neklidné hladině. Jiní vidí pokřivený obraz skrze zakalenou vodu. Jsou zde však i takoví, jenž spatří sebe sama v odraze nejryzejším.

Inspirujme se navzájem a nezakalujme si náš vlastní obraz ještě více, než právě nyní je. Naopak! Uvědomění si našeho obrazu vede nás ke kultivaci do jeho nejryzejší podoby. A tak stav meditace stává se naší přirozeností.”

Marek Szweda