Odpuštění a přijetí

~ KAŽDODENNÍ MOUDROSTI ~

Nedávno jsem byl požádán o článek na téma odpuštění – jak jej vnímám, případně jak vnímám prosbu o odpuštění. Proto jsem tento článek sepsal a skrze meditaci jsem se snažil nalézt ten nejlepší způsob, aby to lidem skutečně došlo. Aby všem došlo to, že odpuštění je jen “iluze” – jen vnímání toho, že něčemu musíme odpustit, musíme se od něčeho oprostit, ovšem, v našich životech přece tvoříme náš vlastní život a tak je zcela zavhodno tvořit si jej v té nejlepší verzi, která naplní nás radostí z prožití života samotného, ne snad?!… 🙂

Odpuštění - princip přijetí

Mnoho bolesti se střádá v průběhu našich životních cest. Jednotlivé bolesti jsou odrazem našich zkušeností, které narušily naši integritu sebe sama. Proto je důležité téma odpuštění, protože takto skládáte své celistvé já zase do celistvého obrazu, kde již není co odpouštět, už není co přijímat, neboť jste celistvým člověkem prožívající svůj vlastní život. Proto, když lidé jdou cestou odpuštění, stávají se z našeho pohledu “svatými”, nebo také “nedotknutelnými”, “osvícenými”, neboť již si po přijetí principu odpuštění do jejich života neberou nic osobně. Vědí, že vše je jen odraz skutečnosti a je jen na jejich vnímání, jak onen odraz do svého životního obrazu integrují.

Někdy je jednodušší odpustit, než si to vše napustit v daných disharmonických kvalitách do šálku, jenž vychutnáváme si formou životní mízy.

Když se na slovo odpuštění podíváme z hlediska významu daného slova v našem běžném životě, vidíme v tom ten stejný princip, který bychom měli aplikovat v rámci principu odpuštění v našich životech. Skrze odpuštění všeho, co způsobuje v nás traumata či jakoukoliv formu zátěže, stresu, čistíme se a kultivujeme se do podoby ryzí, kdy jsme v harmonii sami se sebou. Tedy odpustíte přebytečnou páru z hrnce, který se chystá vybuchnout! 🙂

Když se podíváme z hlediska přijetí něčeho řešeného, spatříme v tom opačný princip. Když v sobě máme nějáká traumata, která nám způsobují nepříjemnosti, jedna z možností, jak ony traumata řešit je jejich samotné přijetí skrze rozpuštění, nikoliv odpuštění. Když se něco rozpustí, zmizí, příjme, trauma samotné odezní, neboť již nezpůsobuje žádné reakce, žádné traumata, žádné projevy traumatu, jako takové. To vše odezní, neboť člověk dané trauma přijme a rozpustí skrze své vlastní uvědomění. Dá se tento princip přirovnat k vychladnutí hrnce, jehož pára již byla v takovém stavu, kdy téměř zapříčinila jeho výbuch skrze přetlak. To znamená dosáhnout klidu. Další metaforou je naprosté splynutí obsahu do jedné konzistentní podoby, jenž je zcela neutrální, harmonická – to je vnitřní práce člověka skrze uvědomění, introspekci.

Problém však nastává, když člověk není si vědom toho, co za traumata ve své podstatě v sobě nosí a která prožívá. Poté je jimi ovlivňován a dosáhnout životní harmonie je jen pouhopouhý nedosažitelný sen. Právě uvědomění vede ke zpracování jednotlivých životních témat. Bez uvědomění jsme jako pasažéři v autobusu, namísto toho, abychom usedli za volant a byli tvůrci našeho vlastního života, kdy spatříme to, po čem nejvíce toužíme. Již opustíme nevědomý režim sebe sama a stáváme se vědomým člověkem, jenž je svobodným.

Prosba za odpuštění?

Téma, které je mnohým velice blízké. Mnozí lidé neustále prosí o odpuštění, neustále prosí o něco…

Pojďme se tedy společně podívat na téma o prosbě za odpuštění. Tak za prvé – Vy jste ti, jenž vnímají ony traumata a jen Vy jste ti jediní, kteří ony traumata mohou vyřešit. Není zde žádná bytost, která by vyřešila jakékoliv traumata za vás. Ne. Vy prosíte, protože cítíte v sobě zármutek, zklamání sebe sama sebou samým, nebo cítíte ukřivděnost za to, že vám někdo ublížil – ať už fyzicky, psychicky, ekonomicky, emocionálně, nebo jen zkrátka tím, že žije. Je to tak? 🙂

A jak byste si přáli, aby prosba o odpuštění byla aplikována? Přejete si snad, aby anděl přišel k tomu, u koho žádáte o odpuštění a on přimluvil se za vás? … Přejete si, aby byly zapomenuty vaše skutky, které vám způsobují traumata a neustálé promítání toho, jak mohli jste to udělat jinak? Proč?! Proč neustále nedokážete přijmout sebe sama a život takový, jaký ve skutečnosti je? Takto utápíte se pouze v iluzích, neboť ať už jste provedli cokoliv, ať už jste zklamali kohokoliv, ať už jste byli zklamání čímkoliv, je to vždy jen dočasné, neboť život nezajímá to, co bylo v minulosti. Zajímá jej čistě a pouze to, kým nyní jste a v závislosti právě na tom, kým jste, přizpůsobuje veškeré interakce v průběhu života, jakožto prostředí projevu sebe sama, do té nejvhodnější formy, kterou v danou chvíli potřebujete.

Lpíte-li na tom stavu, kdy cítíte ublíženost, stáváte se ublíženým, či ubližujícím. Pokud však skutečně toužíte po odpuštění, musíte sami sebe změnit. Ano, to může být formou spolupráce s životem, jakožto inteligencí Boha, může to být ve spolupráci s anděly, démony, duchovními průvodci, nebo dokonce “jen” dalšími lidmi. Jak je libo. Ovšem prvotní krok musíte vykonat vy, a to vykonáte tím, že skrze uvědomění si určitého napětí, traumatu, změníte svůj vlastní postoj vůči realitě, kterou následně svým konáním můžete měnit k obrazu svému. Poté se aplikují principy harmonie, kdy nastává uvolnění onoho napětí – tedy odpuštění, vyřešení a přijmutí skutečnosti.

Zázraky?

Když se řekne odpuštění, skutečně mnoho lidí začíná doufat v zázraky. Doufat v zázraky však je velice mocný nástroj, který můžeme v našich životech využívat.

Když si lidé představují jednotlivé formy zázraků, vnímají odlišnou skutečnost, čímž inspirují sebe sama k tomu, aby přijmuli to, že zázraky jsou skutečnosti, čímž mění svůj vlastní charakter a svůj postoj k tomu, co doposud považovali za neskutečné. To můžeme aplikovat také na princip odpuštění. Pokud člověk je v takové euforii, že skrze obrazy ve své mysli vnímá ve své posteli hotové zázraky, změní tím přístup k tomu, co právě prožívá. Stává se z něj tak trošku nadšenec, kdy oprostí se od svého žalu, od svého traumatu, či stresu a vykračuje do svého života s naprosto jiným životním postojem, který také ovlivní to, je-li nám odpuštěno druhými.

Abych uvedl příklad: Ublížili jste svému milovanému / své milované. Nemluvíte spolu, nemáte se o čem bavit, protože v sobě oba dva cítíte naprosté drama, trauma, stres a jste na tom oba dva naprosto stejně. Přitom chyba nebyla na straně ani jednoho. Jediné, co způsobilo ono trauma, bylo nedorozumění, které stalo se traumatem skrze nepochopení. A tak když jeden z těch partnerů je v tak hluboké depresi, kdy jej zcela naplní, pak teprve konečně si ten člověk daný stav uvědomí a z hloubi svého srdce přeje si o odpuštění, o neutralizaci toho nepříjemného pocitu, nepříjemné situace, kterou prožívá. Skrze toto nastavení usne a spatří vizi, kterou prožívá tak intenzivně a která naplňuje jej radostí a nadšením díky tomu, že je opět se svou milovanou a radují se, bez jakýchkoliv traumat. Poté, co se probudí člověk z takového intenzivního prožitku, vzbudí se zcela odlišného nastavení, než byl doposud. Prožívá naprostou euforii a v této euforii přichází a objímá svou milovanou, jakoby zapomněl na veškeré spory a svým klidným a nadšeným hlasem přichází se skvělým nápadem na společnou večeři.

Tímto neříkám, že vše se změní jen tím, že spatříme nějakou vizi, nebo dosáhneme určitého nastavení sebe sama vůči svému okolí. Nemůžeme v žádném případě ovlivňovat druhé lidi, to nemůže vůbec nikdo. Ovšem co můžeme ve svém životě dělat, tak je inspirovat naše okolí sebou samým, neboť poté přispějeme životu svou vlastní jiskrou života. Někdy je zcela vhodné uvědomit si, že lidé, jenž v sobě úmyslně pěstují zlobu, stres a napětí, ti lidé neopustí to, co si celý život budují, i kdyby tím měli dosáhnout klidu, harmonie, ba dokonce životního osvícení. Je to jejich volba a my to musíme respektovat. Proto inspirujte, ale nelpěte na ničem.

Moudrost na závěr

Není třeba odpuštění, není třeba přijetí. Není třeba vůbec nic, není-li nic. Pokud není nic, pak netřeba řešit nic i přesto, že ono něco je. Jen stav nicoty a jednoty, jenž splyne v jedno, umožňuje stavu nejvyššímu projevit se v plné síle.