Proč jsem začal masírovat? ~ Osobní zkušenosti ~ Většina mých přátel bezesporu ví, že se poslední dobou vcelku intenzivně věnuji masážím. Je to vcelku zajímavé …
UMĚNÍ KONCENTRACE
~ ROZKVĚT KVĚTU ŽIVOTA ~
Jak je nám všem známo, umění koncentrace je jedním z nejdůležitějších aspektů, kterému se v rámci našeho života můžeme věnovat. Ano, někteří se to učí zcela přirozeně svým vlastním životním vývojem, zatímco někteří věnují se přímo umění koncentrace, čímž neuvěřitelně zvyšují jakýkoliv projev sebe sama do podoby nejryzejší, které jsou schopni v rámci svého života projevit.
A tak nastává zde pro každého otázka, zda má cenu věnovat svou pozornost umění koncentrace, nebo žít dále v kvalitách, které právě nyní prožíváme, aniž bychom věnovali svůj čas právě tomuto umění, jenž tak důležité pro každého z nás jest, neboť právě umění koncentrace určuje kvalitu, kterou v dané chvíli života prožíváme.
Co ona koncentrace vlastně pro náš život znamená? Co ona koncentrace ovlivňuje? A vůbec, co je to ona koncentrace? …. Ano, to jsou základní otázky, na které se pokusím odpovědět formou krátkého příběhu, jenž vyobrazí to, co důležité pro pochopení jest.
A tak se vydejme společně do hor, kde člověk veden svou přirozeností jest. Každý člověk je tvorem zcela svobodným a on má právo prožívat cokoliv uzná za vhodné. Ano, každý na své životní pouti prožívá jedinečné stezky, kterými život jej provází k pochopení toho, proč je tam, kde právě nyní jest. Mnoho lidí rádo cestuje, ať už do jiných zemí poznávat odlišné kultury, nádherná místa, nebo třeba právě objevovat nádherné hory právě tak, jako onen člověk, jemuž nyní budeme věnovat svou pozornost.
A tak se onen člověk vypravuje na svou dobrodružnou výpravu, kdy rozhodl se nemít s sebou nic, kromě svého šatu, jenž poskytoval mu základ pro celou onu životní stezku poznání v tak mystických místech, v tak neprobádaných, neboť hory nejsou jen o stezkách, jenž vyšlapány a upraveny jsou, nýbrž nabízejí také mnoho míst, kde mnohem významnější aspekty života utvářeny jsou.
A tak onen člověk vypravil se na onu pouť , kdy měl v plánu pouze “náhodou” procestovat místa, na která se dostane jako správný poutník bez mapy, bez přátel, bez navigace a telefonu. Jen tak se vypravil a očekával, co život přinese mu do jeho životní pouti, na kterou se právě vydal. Jak tak objevoval s dětskou hravostí jednotlivá místa, která poskytovaly mu nádhernou scenérii krajiny z vysoké výšky, začal rozjímat nad tím, proč vlastně je pro lidi tak důležité mít neustále vše pod kontrolou a dodržovat nějaká pravidla a zvyky, které však jdou stranou, když člověk prožívá něco tak krásného, jako právě on tady v tomto okamžiku sledujíc onu velkolepou krajinu, jak si tak v klidu a harmonii zpívá, hraje, a je tak prostoupena oním klidem, jenž naplňuje srdce onoho člověka, který je tomuto otevřen.
A jak tak rozjímá v těchto nádherných místech, začíná objevovat něco tajemného uvnitř sebe sama. Onen klid, ona harmonie těchto míst začíná vstupovat do jeho nitra tak silně a jako obrovská síla přílivu naplňuje celou jeho podstatu oním blaženým stavem vědomí, kdy zkrátka je a užívá si vše, co jej obklopuje. Ano, to je stav vědomí, které právě prožívá určitou emoci, vnímá určité kvality života, které vstupují do jeho podstaty a zcela naplňují jej esencí, kterou umožnil si prožívat.
Prožíval něco tak intenzivního, tak nerušeného, tak blaženého, že začal upadat do stavů naprosté euforie, kdy mu začaly téct slzy, jenž stékaly mu po tváři při onom prožitku té blaženosti, kdy vskutku nic nedělal, jen prožíval to, co život mu nabízel. Ano, on uvědomil si onu nádheru, on uvědomil si, že prožívá to co prožívá a nechal tomu cestu otevřenou. To je trénink koncentrace, neboť necháme-li onu cestu zcela volnou bez kontroly, to je forma nejvyšší, které člověk v průběhu svého života dosáhnout může. Vše, co je spojeno s oním prožitkem, zcela naplní jeho podstatu a nerušeně tak posouvá onoho člověka neustále hlouběji a hlouběji, až dosáhne oné podstaty, kterou skrze toto může prožít.
Říkáte si nyní, že to, co zde popisuji není považováno za koncentraci? Ano, zajisté z Vaší zkušenosti máte pravdu, ovšem pokud prožili byste to, co tento člověk, jenž umožnil životu naplno se projevit, poté nikdy nedosáhnete skutečného pochopení umění koncentrace, které v tomto příběhu vyobrazeno jest.
Ptáte se nyní, zda uvolnění považuji za nejvyšší stavy kocentrace? … Ó, jaká to velkolepá úvaha! Pojďme si nyní na chvíli povyprávět další příběh, jenž prožívá každý z nás, není-liž pravda.
A tak se nyní podíváme na mladého studenta, jenž nyní usedává do své školní lavice vedle svého kamaráda a chystají se oba na hodinu chemie, která právě měla začít. Ano, každý z nás ve svém dětství, a nejen v něm, prožíval určité chvíle, kdy ona pozornost měla směřovat k tomu, co onen učitel měl je naučit, měl je zasvětit do oněch tajemství, které zde například ona chemie do života studentů přinášela.
A tak onen student zcela nezaujat výkladem onoho učitele sedí a kouká z okna přemýšlejíc, jak rád by právě nyní byl venku a hrál si se svými přáteli, nebo se věnoval tomu, co miluje, například zpěvu, či hraní na své bubny, …
Ano, říkáte si správně, že tady již začínáme hovořit o tom, co považujeme za onu koncentraci, neboli umění pozornosti. Avšak v tomto příkladu se onen student, jakožto někdo, kdo se oné chemii vůbec v dané chvíli nechce zabývat, noří se namísto pozornosti na výklad do pozornosti zcela obsažené v jeho představách a snech, ze kterých jej jeho učitel musí probrat hozením křídy, nebo jej musí šťouchnout jeho spolusedící, neboť onen učitel se na něj dívá a čeká, až začne věnovat onu pozornost právě jemu a ne svým snům.
A tak onen student opět začne naslouchat panu učiteli, který pokračuje ve výkladu tajemství oné chemie, která však onoho studenta vůbec nebavila. A tak svým znechuceným výrazem podráždí svého učitele natolik, že se jej zeptá: “Milý studente, pověz mi, proč se tak tváříš, proč neposloucháš, co tak dlouho jsem připravoval, abych Vás naučil pro Váš život, jenž po škole se naplno projeví…” A náš student mu praví: “Drahý pane učiteli, vím, že se skutečně snažíte, ale mne právě nyní zajímá, proč nemůžu se věnovat hudbě, protože zítra mám velmi důležitou soutěž a namísto hraní zde sedím a naslouchám výkladu, jenž nemá vůbec žádnou spojitost s tím, co miluji…” A učitel se na chvíli odmlčel uvažujíc a hledajíc onu správnou odpověď, aby studentovi mohl pomoci…
A tak mu praví: “Ale to přece není vůbec pravda! Chemie ovlivňuje vše v základu života samotného. Budeme-li na chemii pohlížet jako na něco, co nemá využití v praktickém každodenním životě, třeba právě i hraní, tak je zbytečné se tím přece zabývat!” Usmál se na něj a pokračoval: “Pojďme se společně podívat na to, jak právě ona chemie ovlivňuje například to, proč jsou lidé před svým vystoupením v takovém stresu, zatímco někteří jsou naplnění onou euforií a zcela noří se do onoho představení hrajíc ten nejkrásnější projev, kterého kdy byli schopni…”
A tak se náš student zcela ponořil do výkladu onoho profesora, který jej najednou tak uchvátil, tak jej propojil svými touhami s tím, co on vykládal, že objevil zcela novou úroveň poznání, které právě začal skutečně věnovat svou pozornost naplno, dychtíc po skutečném poznání a pochopení, které mu mohlo přinést užitek pro zítřejší soutěž.
Již chápete, co ona koncentrace znamená? … Znamená to sledovat učitele, zatímco přemýšlíte nad něčím zcela odlišným…? Znamená to se zcela uvolnit a nechat život projevovat se tak, aby naplnil naši podstatu…? Nebo je to umožnit životu projevovat se, zatímco onen projev zcela obsáhneme a zcela naplnění zvědavosti a nadšením objevujeme, co nám právě v danou chvíli přináší…?
Ano, není to tak, že pozornost lze definovat snadno, jako například věnovat se něčemu, jako například četbě literatury. I četba literatury může býti povrchní, neponoří-li se člověk do daného děje natolik, že přímo prožívá onen příběh toho hlavního hrdiny a namísto toho přemýšlí o tom, že má mít na zítra připraven velký projekt, který ještě nemá dokončen, a tak se po procitnutí toho, že vlastně čte a ani neví co, vrací o několik stran nazpět, kdy ještě byl svou pozorností u četby této knihy.
A o tom ona koncentrace jest. Je to naprosté ponoření se do činnosti, kterou právě člověk dělá, nebo ji nechává zcela naplnit jeho podstatu, přičemž onen člověk objevuje skutečnou hloubku, kterou mu onen aspekt života přináší. Přece zředíte-li pomerančovou šťávu s čistou vodou, vznikne jen určitý “koncentrát”, který má však k pomerančové šťávě již opravdu daleko. Záleží na tom, jak moc onu šťávu zředíme, že? A právě o tom tento článek jest. Pijte nezředěné kvality, které se Vám nabízejí, nepijte neustále jen koncentráty, které nikdy nedovolí Vám skutečně ochutnat plody života celistvého.
Moudrost na závěr
Pozornost je jako vůně té nejkrásnější květiny v královských zahradách. Pokud člověk nepřijde uchvácen onou květinou a nepřivoní si k ní, pak nikdy zcela neobsáhne bohatství, které ona vůně může mu do jeho života přinést.
Ona vůně bude v té královské zahradě neustále přítomna, ovšem jen jako součást všeho, co zahradu jako celek tvoří. A tak si k ní přivoňte a objevte potenciál, jenž nám ona koncentrace do našeho života přináší.
