Životní transformace

~ KAŽDODENNÍ MOUDROSTI ~

Sám neustále sebe se ptám, kým jsem. Kým bych chtěl být. Kam vede má životní cesta, po které kráčím? Jsem tím dokonalým Já, kterým mám potenciál býti? A tak uschovám si zde určitý náhled na životní transformaci, jakožto životní změnu, která provází nás v každou chvíli, každý okamžik našeho života, jenž aktivně prožíváme a měníme se neustále společně s naší prožívanou realitou ve vzájemné interakci.

Životní pouť člověka

Život zdá se býti zcela neměnný, když jej sledujeme z krátkodobého hlediska. Vteřinu po vteřině prožíváme ten stejný život, který zdá se býti naprosto identický s tím, co celý život prožíváme, je to tak? Připadá vám to tak? … Tak, a teď když se v onom momentu, který právě prožíváme, stane určitá krize, stane se nám určitá situace, která je naprosto mimo rámec činností, kterým jsme navyklí, vzniká rozkol. Naše srdce se rozbuší, naše mysl neví, co má dělat, člověk se mnohdy začíná jen zmateně dívat všude okolo a opouští svět dosud poznaný a dívá se na onu situaci zcela novým náhledem, aby přizpůsobil se nově nastálé situaci.

Naše vědomí je jako určitý naprogramovaný stroj, který když prožívá to, čemu je přivyklý, vzniká pohodlí, vzniká naprostý klid, jen neustále stejně opakované vzorce chování, stejné interakce mezi lidmi, stejné cesty do práce a pracovní náplň, stejné schéma rodinných návštěv a životního stylu. Mnohdy lidé potřebují právě onen vnější impuls, jenž naprosto vytrhne je z jejich snění, jenž ve smyčce uvíznulo a člověk se tak probouzí ze svého snu, než opět dobrovolně pro své pohodlí opět ponoří se do svých klidných nerušených snů zpátky, kde nemusí prožívat žádné nové situace, jenž mohly by je uvrhnout do nejistoty.

Aneb "Cesty Páně jsou nevyzpytatelné."

Krásný citát, nevím sice, odkud pochází, zda z Bible, nebo je to jen lidské pořekadlo, avšak je velice důležité z hlediska životní filosofie.

Za prvé je třeba si uvědomit, že cesty Páně jsou nevyzpytatelné, a pokud lpíme na něčem, čemu říkáme bezpečí, o bezpečí zaručeně přijdeme, neboť jediná jistota, jediné bezpečí, je právě ona nevyzpytatelnost našich životních cest a jejich náplní, naší společnosti, která nás provází, to vše je zcela nevyzpytatelné, včetně počasí, samozřejmě! 🙂

Za druhé, lidé jsou nevyzpytatelní taktéž! Proto nejen, že ony cesty Páně jsou nevyzpytatelné, ale lidé jsou nevyzpytatelní taktéž, jsou-li sami sebou a nejsou-li uvrženi ve svých naprogramovaných schématech, jenž jsme zkrátka v průběhu svých cest přijali za své vlastní, správně? A tak nezbývá, než býti nevyzpytatelným člověkem na nevyzpytatelných cestách, jenž zavedou nás v jejich průběhu do míst, které jsou nevyzpytatelné také, neboť nevyzpytatelnost nás obohacuje tak, jako žádná vyzpytatelnost! 🙂 Nemůže nás nikdy obohatit nic, co již známe, správně? Proto je třeba objevovat neustále ono neznámé, jenž zdá se nám nevyzpytatelné a skrze naši zkušenost stává se to známé, tedy stav nevyzpytatelnosti již mizí a jsme zkrátka sami sebou v souladu s životem samotným.

Strach z nevyzpytatelnosti

Máme v našich životech mnoho mouder, mnoho mystických příběhů, mnoho přirovnání a metafor, jenž znázorňují ty nejhlubší principy života. Jedním z nich je právě onen fénix, kterého můžete vidět na úvodu tohoto článku. Fénix je vyobrazován, jako metafora neustálého znovuzrození. Skrze popel povstane opět fénix, jenž připraven na nové jest a neustále se tímto koloběhem obnovuje jeho moc.

Princip fénixe je velice důležitý, budeme-li se bavit o našich životech. Přijmeme-li onen princip fénixe v našem životě, přestaneme lpět na jakýchkoliv aspektech našeho života, neboť víme, že ačkoliv může nastat kterákoliv situace, vždy z oné situace výjdeme posílení o nové zkušenosti, stejně, jako fénix, jenž povstává po svém životním cyklu opět z popele připraven na nové úděly, jenž očekávají se býti prožity v budoucnosti jemu blízké.

Lidé, když kráčí cestou fénixe, neustále létají, kam je potřeba, neustále sbírají nové zkušenosti, jsou zkrátka sami sebou a naplňují beze strachu svůj život moudrostí nevídanou. Však kdo bojí stát se fénixem, ten uvržen do stereotypu, jenž přináší trápení, jest. Není zde nic úctyhodného na stereotypu. Takoví lidé jsou jako ohraná kazeta, jenž neustále přehrává ten stejný obsah, maximálně jen s jinými titulky. Obsah však vždy ve stereotypu zůstává shodný. Proto je potřeba stereotyp opustit a bezpečí nalézt si kdekoliv, kde právě chceme býti, v tom, co chceme prožívat, v neustálé změně, kterou přijmeme za cestu očekávané nevyzpytatelnosti, jenž naplní nás esencí života, díky které můžeme povstat z popele jako bytost mocnější, než kdykoliv předtím.

Životní transformace

Když se budeme bavit o našich životních cestách, mnoho lidí řekne svůj příběh, jenž utvořil obraz toho, kým v dané chvíli je. Když se zeptáte většiny lidí, definují sebe sama na základě toho, co si již prožili a co přijmuli jako obraz sebe sama, správně? Máte to tak taky? Jak to tedy máte Vy, říkáte-li, že to máte jinak? 🙂 Odpovězte si, než začnete pokračovat, neboť introspekcí můžete pochopit sebe sama, čímž způsobíte změnu ve vlastním vnímání sebe sama.

Životní transformace je vesměs nedůležitá, neboť jen pokud člověk lpí na určitém obraze života, přijímá určitou skutečnost. Skutečnost však není. Žádná skutečnost neexistuje. Existuje jen obraz, jenž neustále se mění v průběhu prožívaného života a pokud my zůstaneme u představy, že se díváme neustále na obraz stejný, uvízneme v životní smyčce, jenž nechceme opustit. To nazýváme životní jistotou – obraz, na který když se díváme, vidíme jen to známé, nám blízké, námi kontrolované, neboť ten obraz vidíme neustále dokola.

Život však představuje velkofilm, jenž obsahuje tolik obrazů, kolika nejsme schopni si ani představit. Právě, když člověk uvízne v určitém obraze o životě, zůstává v obraze uvězněn a nazývá to svým bezpečím. Přitom tak nádherný velkofilm to je! Plný překvapení, plný dramat, plný prožitků, lásky, strachu a napětí, jenž posouvá onoho fénixe neustále v jeho procesu dokonalého projevu, kdy v plné kráse, v plném projevu sebe sama vzlétne na oblohu za obdivu všech bytostí, včetně obdivu života samotného skrze projev svůj. Buďte jako onen fénix, jenž vzlétne do výšin poznání a opět povstane, bude-li potřebovat zrodit se v kvalitách nových.

Moudrost na závěr

“Obraz člověka o životě utváří obraz o něm samotném. Proto je vhodné uvědomit si právě prožívaný obraz, na němž je vše potřebné k tomu, abychom jej zcela opustili a vnořili se do obrazu nového, jenž přináší nám život sám.”

Marek Szweda