ZODPOVĚDNOST ZA SVŮJ ŽIVOT

~ KAŽDODENNÍ MOUDROSTI ~

Vskutku zajímavé téma ZODPOVĚDNOST je pro nás velice nepříjemným tématem, ať už je to jen naše zodpovědnost, kterou nám lidé přisuzují v naší práci, nebo ať je to zodpovědnost za naše myšlenky, nebo celkově, za naše vlastní životy, či život, jako celek…. Ó ano, tolik zodpovědnosti přece v našich životech máme!!! 🙂 A přece, jen málokdo skutečně přijímá svou zodpovědnost za svůj vlastní život, jako celek. Není potřeba nalhávat si, že my nejsme pány svého osudu, neboť jím skutečně jsme, ať už se jedná o to, co ve svých životech děláme na základě svobodného tvoření, nebo ať už je to samotné prožívání těchto událostí, které závisí na naší úrovni vědomí, jenž projevuje se skrze samotné prožitky těchto daných situací, které v životech podstupujeme každý den, každou hodinu, v každou chvíli našich životů. Ó ano, takto bych mohl nadále pokračovat a říkat Vám, jak Vy jste zodpovědní za vše, co se Vám v životě, a vlastně i v celém světě, děje! 🙂 Avšak to ve skutečnosti vůbec nechci, není to cílem tohoto článku… Jen nyní trošku škádlím Vaše ego a základní pudy, které snaží se naši vlastní zodpovědnost přikládat “vyšším plánům, osudu, bohům, andělům či démonům, nebo ostatním lidem …” většinou ani nezáleží na tom, zda věříme v něco více, než skutečně je, protože pokud chceme svou vlastní zodpovědnost předat někomu jinému, předáme ji, dokonce i těm, které my sami nepovažujeme za skutečné a takto začíná koloběh předávání vlastní zodpovědnosti za svůj vlastní život, které ústí v tom, že jsme nakonec přesvědčeni, že my jsme již dávno zodpovědnost za své životy ztratili, že jsme byli zbaveni svého vlastního tvůrčího talentu.

Ne, nechci, abyste nyní trpěli ve stresu z toho, že to opravdu takto děláte! 🙂 To není mým záměrem, a už vůbec to není nic, čím bych chtěl, abyste se nyní během čtení tohoto článku zabývali. To, co chci je, abyste začali pohlížet aktivně na svou vlastní zodpovědnost za své vlastní životy – přesně tak – za Váš vlastní prožívaný život, ne jako trest, nýbrž jako svou příležitost vzít zodpovědnost zpět do svých rukou.

Chtěl bych se Vás nyní zeptat, dá-li Vám někdo čokoládu, cítíte se šťastně a obdarovaně, že jste si tu čokoládu vskutku zasloužili? Nebo se snad cítíte uraženě, uvažujíc o tom, zda není dárcovým záměrem, abyste byla ještě více tlustá? Co si to jako vůbec dovoluje? … A abych Vám odpověděl, ano, přesně takto se projevuje zodpovědnost za naše vlastní životy. Naše zodpovědnost dala by se vyobrazit jako specifická reakce na skutečné události, jenž stávají se nám v každodenním životě, v každé chvíli na našich životních poutích. Je zde skutečně mnoho příležitostí, kde reagujeme nám vlastním způsobem na dané životní situace a tím vytváříme si svou vlastní realitu skrze naše vlastní zkušenosti jen a pouze na prožití prožívaných skutečných událostí, na které reagujeme jen a pouze, na naší vlastní zodpovědnost v závislosti na tom, kým jsme, nebo-li na naší úrovni vědomí. Nikdo jiný nám neurčí, jak se máme během daných životních situacích cítit, co my skutečně vykonáme, jak nečekaně zareagujeme, co řekneme druhým, o čem my sami ve svých životech přemýšlíme… To jsme vždy jen a pouze my, jako tvořitelé svého vlastního prožívání právě tady a teď.

Tak… to byla taková nálož zodpovědnosti hned ze začátku, že člověk má chuť to celé zavřít a dát si čokoládu… :)) Myslíte si, že to píši, abych se Vás snažil v jistém smyslu ponížit? Vyprovokovat? … Možná… A možná taky ne. Možná to píši jen proto, abychom si skutečně všichni uvědomili, že svět je vskutku subjektivní záležitostí, kde vždy záleží na našem vlastním projevu svého skutečného já, bez všech pozlátek, jenž na sebe nasazujeme, abychom vypadali lépe, než skutečně ve svém nitru cítíme, že bylo by v danou situaci vhodné.

~ OSUD? ~

~ NÁHODA? ~

~ VOLBA! ~

Co myslíte, mohli bychom i v rámci principu zodpovědnosti využít tento fyzikální případ? 🙂

Jak již bylo zmíněno v základním filosofickém přehledu, je docela vhodné se zde nyní začít zabývat tím, že samotná realita skládá se z více úhlů pohledu, ať už je to pohled na objektivní, či subjektivní realitu, na tom teď nezáleží v tomto případě. Tím základním je pohled účastníka, který samotný děj prožívá a skrze své vlastní reakce určitým způsobem na tuto konkrétní prožívanou situaci reaguje svým vlastním způsobem – to jsme my všichni, kdo žijí. 🙂 Poté je zde druhý pohled na danou situaci skrze nadhled pozorovatele, který je nezúčastněným pozorovatelem tohoto děje samotného. On pozoruje samotné příčiny a důsledky dané situace a vyhodnocuje je bez jakéhokoliv aktivního zapojení do tohoto procesu.

V optimálním případě by člověk měl jednat z pohledu obojího – ať už samotného účastníka, tak i pohledu pozorovatele. Tím vše postupně začne přecházet do zcela přirozeného stavu, kdy Vy reagujete a jste si této reakce vědomí. A o tom to je! 🙂 Je to jeden ze základních principů vůbec – jste-li smutní, uvědomte si, že jste smutní a buď s tím něco dělejte, nebo ne – rozhodnutí je na Vás. Jste-li radostní, radujte se a uvědomte si, že se radujete. Jste-li naštvaní, prožívejte zlost, ale uvědomte si, že zlost prožíváte! To je propojení pohledů pozorovatele a účastníka do jednoho celistvého pohledu, který postupem času začne měnit Vaše vnímání a prožívání.

~ Pohled pozorovatele ~

~ Pohled účastníka ~

~ Pohled celistvosti ~

Mějte chuť sami tvořit, sami rozvíjet sebe sama, neboť tímto budete aktivně přebírat postupně zodpovědnost za své životy až do té míry, že skutečně aktivně budete tvořit každý aspekt svého vlastního života. Nikdo, ani já, Vám neřekne, jak daleko budete moci se na své cestě dostat, jak velkou část životů budete moci aktivně přetvářet na svou vysněnou. Mým cílem však je Vás právě k tomuto inspirovat, abyste během svých životů měli chuť poznávat to, čeho jste všeho schopni dosáhnout, budete-li se tomu skutečně věnovat celým svým “srdcem” tak, abyste byli šťastni a naplnění tím, co ve svém životě konáte, aby tak jednou z Vašeho semínka vykvetl nádherný strom, který budou všichni obdivovat, užívat si pohled na něj, vnímat jeho vůni, moci se občerstvit z jeho plodů, aby tak měli ostatní potřebnou sílu a inspiraci nechat zasadit své vlastní semínko zodpovědnosti za svůj vlastní život, čímž se zažehnou plameny poznání a koloběh života takto bude moci nadále pokračovat, nehledě na to, co stojí mu v cestě.

Moudrost na závěr

Každý z nás stará se o své zasazené semínko, které zaléváme každý den svým vlastním konáním v reálném světě. Je to naše taková “zodpovědnost” každý den svému semínku poskytnout vláhu a živiny, aby samotné semínko mohlo postupem času vyklíčit a vyrůst v nádherný dokonalý květ, právě, díky našim každodenním skutkům, jenž mají za cíl tomuto semínku dát to, co potřebuje.

Budeme-li schopni poslouchat sebe sama, poté budeme schopni poskytnout tomuto našemu semínku potřebnou výživu, která vyústí v rozkvět Květu Života, neboť o tom život samotný je.